Sice jste zaváhali v Třinci, ale podzim jste uzavřeli vítězstvím nad první Olomoucí. Platí tedy otřepané "konec dobrý, všechno dobré"?
Určitě se to tak dá říct. Máme 33 bodů v půlce soutěže a jsme na postupové příčce, což je náš cíl. Prohra v Třinci nás všechny strašně mrzela. Vlastně ani ne tak prohra, jako styl, kterým jsme prohráli. Proti Olomouci jsme se chtěli fanouškům omluvit a podařilo se nám to.
Jste na druhém místě v postupové zóně, takže hlavní ostravský cíl průběžně plníte?
Jsme na druhém místě, které znamená postup. Všichni v Baníku by sice chtěli soutěž vyhrát, ale i když skončíme druzí, tak postupujeme. Byť se samozřejmě budeme Olomouc snažit dohnat a předskočit.
Neměl jste obavy, že to s ohledem na předsezonní „lepení“ kádru bude horší?
Já osobně ne. Věděl jsem, že kluci, co přišli těsně před začátkem soutěže, jsou kvalitní hráči. Navíc jsme si celá šatna sedli lidsky, což je základ pro to, abychom byli úspěšní.
Martin Sus
Tým: FC Baník Ostrava
Narozen: 15.3.1990
Pozice: Obránce
Výška: 178 cm
Váha: 68 kg
Kariéra: Říčany, Slavia Praha, Sparta Praha, Kladno, Vlašim, Příbram, Liberec
Je 33 bodů maximum, co jste s ohledem na výkony v jednotlivých zápasech mohli získat?
Maximum to není, plno bodů jsme zbytečně ztratili. Mohlo jich být více, ale i s tím, co máme, jsme spokojeni.
Doma jste vyhráli vše, co šlo. Co z pohledu vašeho týmu dělá z vítkovického stadionu tak nedobytnou tvrz?
Jednoznačně naši fanoušci. Je fantastické hrát v takové atmosféře. Většina soupeřů, co k nám přijedou, před takovou kulisou nikdy nehráli. A je to znát.
Venku už jste ale zdaleka tak suverénní nebyli, proč?
Nebyli jsme suverénní především z pohledu výsledků, to je pravda. Ale v každém venkovním zápase mimo Třince jsme mohli vyhrát stejně jako doma. Vypracovali jsme si dvě, tři stoprocentní šance, ale bohužel nás celý podzim provázelo, že nám to tam nepadalo. Soupeři se proti nám v domácím prostředí vyhecují víc než kdy jindy. Utkání odjezdí po zadku a za týden proti jinému protivníkovi je to úplně jiný tým.
V jednom z venkovních duelů, ve Varnsdorfu, jste dostal červenou kartu a následoval třízápasový distanc. Jak vám bylo, když jste snažení svých spoluhráčů musel sledovat z tribuny?
Bylo mi hrozně. Především proto, že jsem se o ty tři zápasy připravil sám svojí blbostí. Byla to má první červená karta v kariéře a poučení do budoucna. Bylo to těžké sledovat kluky jen z tribuny, ale bohužel se nedalo nic dělat.
Jinak jste ovšem v Baníku patřil k spolehlivým oporám, a to je vám teprve 26 let. Sedí vám styl, který praktikuje trenér Petržela?
V Baníku jsem neuvěřitelně spokojený. Jak jsem řekl, celá šatna jsme si neuvěřitelně sedli. Cítím se dobře, cítím podporu od spoluhráčů i trenérů a to mi vždycky pomůže. Co se týče trenéra Petržely, ano, vyhovuje mi. Vždyť kvůli němu jsem do Baníku přišel a vůbec toho nelituji. Znal jsem ho z předešlého působiště a věděl jsem, co od něj očekávat.
Jak se vám v obraně spolupracuje s matadorem Tomášem Zápotočným?
Perfektně. Hráli jsme spolu už v Příbrami, takže jsme na sebe zvyklí. Tomáš je ohromně zkušený a ve svém věku si nedovolí vypustit vůbec nic. Všechny tím strhne, na hřišti je jednoznačně lídr.
Týká se pozice lídra i dalších dvou zkušených hráčů v týmu, Petra Vaška a Tomáše Mičoly?
Ano, i tito dva borci lídry jsou. Oba Tomášové i Petr prošli již hodně týmy a zkušeností mají také na rozdávání. V této soutěži nenajdete zkušenější hráče, než jsou oni. Jsme rádi, že hrají právě za Baník. V týmu máme hodně mladých kluků, tak je jedině dobře, že v šatně jsou. Dokáží mladším pomoct i poradit. Ale umí i zařvat, což je rovněž potřeba.
Hrál jste první a teď působíte ve druhé lize, takže můžete srovnávat. Jaký je mezi těmito dvěma soutěžemi rozdíl?
Myslím si, že to moc srovnávat nejde. První liga je rozhodně fotbalovější, ve druhé je to zejména o běhání a soubojích. Možná tak dva, tři týmy mohou po první lize pokukovat, víc ne. A to nemluvím o stadionech. Bohužel, když někam přijedeme k venkovnímu zápasu, tak se někdy jen divíme. Ale druhou nejvyšší soutěž už jsem poznal zhruba v osmnácti letech a musím říct, že se kvalitou posouvá víc a víc nahoru.