Máte za sebou pozoruhodný zápas, jak byste jej shrnul?
Bylo to těžké. Brzy jsme šli do deseti, protože jsme dostali červenou kartu. Zápas jsme pak museli odbojovat a naše vítězství je tím pádem dost vydřené. O to víc si jej ale ceníme.
Jak se po vyloučení změnila vaše herní taktika?
Řekli jsme si, že je budeme bránit už od středového kruhu a budeme se přitom pohybovat blízko u sebe. Zkoušeli jsme vyrážet do brejků a jeden se nám povedl. Vzadu jsme udrželi nulu, takže jsme spokojení, že máme tři body.
Pavel Moulis
Tým: FK Ústí nad Labem
Narozen: 7.4.1991
Pozice: Útočník
Výška: 182 cm
Váha: 76 kg
Předchozí působiště: Teplice, Jablonec, Příbram, Olomouc
Prostějov si při přesilovce mnoho šancí nevytvořil, bránili jste opravdu dobře, souhlasíte?
Je to pravda. Oni se soustředí na Kroupu, na kterého nakopávají balony, a on má pak vepředu vyhrávat souboje. Pár jich proti nám vyhrál, ale myslím si, že si s ním naši stopeři poradili dobře. Prostějov si žádnou vyloženou šanci nevypracoval. Zápas byl o jednom gólu, který jsme nakonec dali my.
Připravovali jste se na Karla Kroupu?
Ano, trenér nám v týdnu dával pokyny, že je to kvalitní a zkušený hráč z ligy. Věděli jsme, že je vysoký a budou hrát všechno na něj.
Naopak vy jste svou rychlostí zaměstnával hráče Prostějova. Nedocházely vám ke konci utkání síly?
Ke konci už jsem měl těžké nohy (smích). Mohl jsem tam ještě třikrát vyjet do šance, ale ani jednou jsem nevyjel, soupeř mi pokaždé balon sebral. Předtím se mi ale podařilo skórovat, takže jsem spokojený.
Při gólu jste hezky přelstil brankáře, jak byste jej popsal?
Jirka Kateřiňák výborně podržel balon a poslal ho mezi obránce, kudy to prošlo možná trochu náhodně. Brankář vyjel trochu brzo, šel na zem a já jsem si míč píchnul kolem něj. Bylo to docela z úhlu a má střela zapadla do brány. Docela hezký gól.
Při gólové oslavě jste přesprintoval slušný kousek hřiště, nechtěl jste přeběhnout rovnou celý stadion?
Ano, domácí fanoušci na mě něco řvali, tak jsem jim to svou radostí chtěl trochu vrátit (usmívá se). Spoluhráč Honza Martykán na mě ale zařval, ať běžím k nim a ne přes celé hřiště, tak jsem tam nedoběhnul. Bylo to v euforii.
V závěru zápasu si Prostějov před vaší brankou vytvořil pár ošemetných situací. Nebáli jste se o výsledek?
Určitě, báli. Ty jejich nakopávané balony smrděly, navíc tam byl Kroupa. Měl i jednu velkou šanci, ale pokud si dobře vzpomínám, tak trefil vlastního spoluhráče. Bylo to štěstí pro nás a smůla pro Prostějov.
